Historie
Historie farnosti
Zdejší kraj byl osídlen až poměrně pozdě, a to v polovině 13 století. Mohl za to neprostupný hluboký prales, drsné počasí (průměrná teplota na Fryšavě je 4,5 C) a také nadmořská výška (práh kostela je 720 m.n.m.) Co se týká osídlení Žďárkských vrchů, tak nejprve roku 1250 založil pan Boček z Obřan obec Bočkonov (nynější Nové Město na Moravě) a roku 1252 byl založen cisterciácký klášter na soutoku dvou pramenů Sázavy. Tento Žďárský klášter měl po staletí vliv na civilizační a kulturní vývoj celého kraje.
Fryšava a Německé (dnešní Sněžné) byly osídleny německými skláři, hutníky a horníky z Rudohoří, kteří se tu brzy počeštili. Jen jména obcí dosud svědčí o jejich původu. Nestarší písemná zmínka o Fryšavě je z roku 1560. To tu byla (stejně jako ve Sněžném) sklářská huť. Po objevení železné rudy byla sklárna přeměněna na hamr k drcení rudy, poháněný vodou Fryšávky. Lesy se zalidnili také uhlíři – žíháky, kteří pálili dřevěné uhlí pro tavící pece železáren. Snad podle nich dostává jméno Žákova hora (Žíhákova hora) Jemnozrnný magnezit s vysokým obsahem železa (až 45%) se tu v hojné míře doloval až do roku 1850.
Fryšavský kostel byl postaven až roku 1788 za josefínské reformy. Do této doby museli obyvatelé Fryšavy docházet na bohoslužby nejprve do Nového Města a po postavení kostela v Německém (dnešním Sněžném) a zřízení kaplanské expozitury (roku 1736) připadla Fryšava tam. Roku 1765 byla zřízena další kaplanská expozitura, a to v Herálci, ke kterému Fryšava připadla. Konečně roku 1788 byl postaven kostel i ve Fryšavě. Byl to jednoduchý kostel, který byl velice skromně vybaven. Stálá vlhkost a drsné podnebí brzy zničilo každé zařízení. Proto se ze staršího vybavení kostela nic nedochovalo. Dnešní vybavení pochází většinou z darů jiných kostelů, případně ze zrušených klášterů.
Kostel byl sice postaven roku 1788, ale samostatná farnost byla zde zřízena až o sto let později, a to roku 1888 jako nejvýše položená farnost brněnské diecéze. Celých sto let patřila Fryšava jako filiálka střídavě do Německého a Herálce. Bylo to hlavně z důvodů malého počtu kněží a také proto, že k fryšavskému kostelu nepřipadaly žádné polnosti, které by stačily pro uživení kněze.
Ihned po vybudování kostela byla postavena i fara (původně stála v místě dnešní pošty), ale na svého kněze fryšavští čekali celých sto let. Kněží se na Fryšavě také střídali velice rychle, kvůli zdejším drsným podmínkám. Roku 1911 se stalo neštěstí. Před biskupskou vizitací a biřmováním vyhořela celá fara. Nouzově ji zastřešili deskami a térpapírem, provizorně vyčistili – a v tomto spáleništi žili fryšavští faráři po dvacet let, než se postavila roku 1932 nová fara.